Belfast. Je to takové docela velké město, které prý má asi půl milionů obyvatel, ale já je nepočítal. Město je z jedné strany obklopeno mořem a z druhé kopci. A aby to nebylo málo tak jím ještě protéká řeka Lagan. Při našem pobytu v Belfastu jsme se ve volných chvílích snažili přijít mu „na chuť“, což byl úkol dost těžký, ne-li nemožný, ale myslím, že pokud je něco v Belfastu zajímavého, tak jsme to viděli.
      Každé pořádné město by mělo mít nějaké, nejlépe historické, centrum. I Belfast ho má. Takovým centrem je budova radnice a přilehlého okolí. Samotná budova radnice je jistě zajímavou stavbou, ale jelikož já ani Martin nejsme zrovna architektoničtí labužníci, stačil nám jen letmý pohled a fotka. V okolí se dali ještě najít historické budovy jakýchsi škol, opera, nebo divadlo. V centru ovšem nechyběla ani pěší zóna s informačním centrem, fast foody a nákupními centry.
      Další zajímavostí, kterou neopomíjí žádný průvodce jsou dva obří přístavní jeřáby Samson a Goliáš. Je pravdou, že tvoří jakousi dominantu města, protože jsou vidět téměř odevšud. I u těch jsme byli a nutno konstatovat, že jsou opravdu velké, ale za fotku nám nestáli.
      Ale aby to nevypadalo, že se nám v Belfastu vůbec nelíbilo. Docela zajímavá byla návštěva Ulstermusea. Příjemné na ni bylo už jen to, že vstup by zdarma. Prohlídka byla vedena od nejvyššího patra k nejnižšímu, takže jsme během našeho sestupu viděli vývoj malířství v Severním Irsku, něco z prehistorie Irska, něco z věcí co ukradli Angličané Španělům, při porážce jejich armady, vycpaná zvířátka, barevný kamínky a expozice ze světových válek. Protože hned vedle musea byly skleníky Belfastské zahrady, a protože i sem byl vstup zdarma, prošli jsme i ty.
      Našim bezesporu nepodařenějším a nejhezčím belfastským výletem byla cesta na kopce, které obklopují Belfast ze západu. Měli jsme opravdu štěstí. Obloha byla téměř bez mráčku, což v Irsku není samozřejmost, a cestu jsme taky našli celkem bez problémů. První nás na úpatí kopce vítal takový větší domeček, který byl zvenku belfastkým zámečkem a zevnitř restaurací. Hned u něj byla zahrada, která se jmenuje Kočičí a v blízkém okolí zelené plochy s trávou, nebo stromy, které celkem i připomínali český les. Už z kočičí zahrady byl celkem slušný výhled na moře a Belfast. My jsme ale měli vyšší ambice a to doslova, a proto jsme se vydali vzhůru po jakémsi okruhu značeným barevnými symboly. Zde už jsme se setkali s drobnými obtížemi, protože značit stezku na kameny zarostlé trávou není zrovna nejlepší nápad, ale nakonec jsem se zorientovali. Cesta nahoru byla celkem strmá, ale když těsně pod úplnými vrcholky končili stromy, věděli jsme, že stála za to. Z vrcholků kopců koukali skály a mi mohli koukat pod sebe a to na všechny strany. Takže jsme viděli celý Belfast i to, od čeho ho oddělovali kopce. Kdž jsme se dostali na nejvyšší vrcholek, který se jmenuje Cave Hill, začalo se počasí trochu kazit, protože přibylo mráčků, ale na Irské podmínky bylo pořád nadprůměrné a tak jsme se kochali. Zpátky jsme zvolili jinou cestu a byla jen o trošku delší než naše cesta tam. Po cestě jsme si ohřáli výborné fazole. Kdo může říct, že obědval při pohledu na celý Belfast. A takových jídel bude víc…